A je tady neděle ráno. Snídaně, pokec a v půl desáté vyjíždíme. Ráno sice sluníčko, ale to okolo osmé končí a začíná pršet. Vědět tak, že to bude až do Passou. Místy leje tak, že není vidět na cestu. Zastavujeme a jsme schovaní na stejném místě jako před deštěm v loňském roce. Počasí se začíná vybírat a přichází i sluníčko. Do Prahy už neprší. Za hranicemi jdeme ještě na společný oběd a potom loučení. Rozjíždíme se domů. Nemělo to chybu. Byla to prostě paráda. Všichni spokojení a těší se na příští Alpy. Co dodat? Poděkovat rozhodně Jirkovi Pokorovi za letošní trasy a vyzvednou výkon nejmenší členky Verunky, která to celé absolvovala s námi s mámím doprovodem. Příjezd do Prahy 18.20 hod. a na tachometru 407 km. Později docházejí zprávy od ostatních. Šťouralovi skoro v deset a tak dál. Ale dobrá zpráva ta, že jim celou cestu již nepršelo.
