1.července jedeme k moři do Skagway. Nádherná cesta horama přes White Pass (1003m) a hranici s USA nás zavádí do přístavu Skagway, který už leží v Britské Kolumbii. Tady, po vylodění, začínala cesta všech zlatokopů jedoucích do Dawsonu. Kotví tu dva obrovské zaoceánské parníky a ve městě je plno turistů. Další den 2. července je opravdu nabitý. Ráno po 8h nás čeká 3,5h výlet historickým vlakem do White Passu do výšky 873m. Tato železnice postavená v roce 1898 patří mezi historické technické památky. A je to opravdu zážitek. Fotíme se před obchodem Harley-Davidson a zapisujeme se do knihy návštěv. Už tu nějací češi na motorkách byli. K večeru se přesouváme do přístavu, kde nás čeka ferry do Haines. Během čekání ve frontě tam dva chlapíci z karavanů vylovili dva lososy, jenom tak, z dlouhé chvíle. Oba měli dobře přes půl metru. Hodinová plavba je příjemná, ale máme před sebou ještě 250km horama. Z Haines vyrážíme kolem 8h večer a vypadá to na pěknej déšť. Jedeme skoro sami a tak i na americko-kanadských hranicích to jde rychle. Dostáváme varování od kanadského celníka, že v horách je dost zima. Začínáme stoupat až do výšky 1 065m kde je Chilkat Pass. Temné hory a těžké mraky dotvářejí opravdu strašidelnou atmosféru. A zde také potkáváme několik medvědů. Oblékáme gumu a vjíždíme do pěkné bouřky a za ustávajícího deště kolem půlnoci přijíždíme do Haines Junction. A také jsme zase v Yukonu. Ráno nám říkají motorkáři jedoucí od Toku, že nás čeká nejhorší úsek cesty kvůli velkým opravám silnice. Tak vyrážíme. Opět mnoho štěrkových úseků, jeden asi nejdelší kolem 15km je opravdu výživný. Nejhorší je ta neudusaná hlína, kterou ještě kropí. Ale to už jsme si zvykli. Nádherná krajina je opět všudypřítomná. Naposledy překračujeme hranice a jsme zase v USA. Po 474km jsme opět v Toku. Ubytováváme se v krásných srubech s Jackem .
