HARLEY OWNERS GROUP TROJA CHAPTER
Historie klubuAkceVzkazyRoute 66Route66USA 06USA 06MOSKVA 07MOSKVA 07Kontakt

Nordkapp 2009 - Vzpomínka na pokračování loňské cesty z Jurmaly

Tak jsem se konečně dostal k tomu, abych se s Vámi se všemi, kteří máte zájem, podělil prostřednictvím fotografií a troškou slovního doplnění o zážitky z cesty dlouhé celkem 9000 km, která navazovala na HOG sraz v Jurmale.Tak jak jsem předeslal na chapterových stránkách své plány a už v březnu 2009 sháněl někoho do party na tuto náročnou, ale dnes už mohu říci nepředstavitelně krásnou a zajímavou cestu Evropou a Skandinávií. A protože někdo buď neměl odvahu, chuť, čas a nebo cokoli, vydal jsem se sám se svoji dcerou Radkou, protože moje drahá polovička byla vázána pracovními povinnostmi, ale také i trochu obavami z dlouhé cesty trvající tři týdny.
Jak jsem již napsal cesta trvala jedenadvacet dnů, ujeli jsme 9000 km spotřebovali zhruba 480 litrů benzinu za 16 000 Kč, projeli 9 zemí, použili 4 trajekty a celá sranda nás stála tak nějak 53 000 Kč.
Na fotkách jsme se snažili postupně zachytit co možná nejvíce všeho zajímavého, krásného, pozoruhodného a typického pro místa kudy jsme projížděli a která jsme navštívili.
Cestu po Česku, Polsku, Litvě a Lotyšsku popisovat nebudu, protože to již udělala Lída při popisu cesty do Jurmaly a také jsem do některých fotek napsal informativní vodítka.
Z Rigy jsme odjížděli v neděli ráno 28.6.09 v 5.00 hod. Do Tallinu na trajekt jsme to měli tak 330 km. Z toho přes Estonsko 170. Cesta dobrá, rovina, lesy a nikde nikdo.Trajekt do Helsinek jsme chytili v 10.30 hod. Postřeh. Chlapec v pokladně se se mnou odmítl bavit rusky. Trajekt perfektní ,dal jsem si jedno pivo a jak jsem dobře udělal.V Helsinkách ve 12.30 a hned po vyjetí z trajektu následoval zátah nejméně dvaceti policajtů a všichni na dechovou zkoušku. Neproklouzla ani myš. Jemně zabarveno do zelena tak jen domluva a odjezd.
Helsinky, krásné počasí a zrovna slavnosti.Večer odjezd do 100 km vzdáleného Lahti. Po dálnici za hodinku. Slunce zapadalo až před půlnocí a to ještě ne úplně. Druhý den prohlídka Lahti, po dálnici do Tampere, prohlídka, návštěva dealera a odjezd na sever směr Oulu. Už ne dálnice, ale perfektní silnice s minimálním provozem (ve Finsku nejlepší silnice z celé trasy). Nocleh v chatkách vytápěných přímotopy, sprchy, teplá voda, kuchyňka - no havaj. Tady už v tuto dobu je vidět celou noc. Majitel kempu nám hlásil, že předpověď počasí říká, že nás čeká nejméně celý týden krásné počasí, tak bylo rozhodnuto. Vzhůru na NORDKAPP. Prohlídka Oulu návštěva dealera a na sever.
Krásné počasí, silnice perfektní povrch, minimální provoz, denní světlo je i v noci, nádherná krajina, takže jedeme tak dlouho dokud nás to baví a nepadáme únavou a ta na nás přišla o půl jedné v noci asi 30 km od norských hranic. Kemp, chatka, sprcha a chrupec. Ráno to je tak v 9 -10 hod. snídaně, hygiena v řece a hurá na cestu.
Norská hranice, poslední tankování za Eura ve Finsku a na pumpě překvapení. Už po třetí potkáváme kamaráda z Polska na starém bavoráku z II. světové války. My jsme déle pospávali a on si, jak říkal ,,tak troch orazí,, na zemi vedle motorky a jede dál a kam jinam než na Nordkapp.
Cesta ubíhá skvěle a bez nejmenších problémů. Na Nord to máme tak ještě 200 km. Raději tankujeme, protože v těchto končinách už člověk neví jak to bude dál. A opravdu byla pumpa až 10 km pod vrcholem.
NORDKAPP
Trošku přituhlo 5-7 stupňů, za jízdy mě omrznul štítek na helmě, že jsem přes něj neviděl, pás mlhy, pás mrholení, slunce a zase pod mrakem a pak i vítr. Zkrátka poslední kus země a pak už jen moře, led a severní pól.
Na Nordkappu jsme pobili tak 4 hod. pokochali, nafotili, nakoupili, občerstvili a také trochu odpočinuli. Při cestě zpět tak 20 km od Nordkappu jsme uslyšeli nám dobře známý hlas motoru. Kamarád Polák na BMV právě stoupal proti nám k vytouženému cíli a tak jsme se naposled pozdravili a už do konce naší cesty nepotkali. Poodjeli jsme tak asi stovčičku km, sehnali nocleh, tradiční chatičku, nahodili přímotopy, nakoupili proviant, navařili dle chuti, povečeřeli, vykoupali a zalehli do teplíčka jak v tureckých lázních.
Ráno, to pro nás bylo otevřít oči tak v 10 hod. hygiena, pojíst pobalit a v 11 až 12 hod. vyrážíme směrem na Narvik s cílem v Tromso. Jak jsem již psal, tak v tuto dobu v těchto končinách je vidět celou noc tak není podstatné v kolik se vstává a vyráží na trasu. Jede se tak dlouho co stačí síly a chuť jet. Do Tromso jsme dorazili tak ve 20.00 hod .650 km. za námi. Trošku problém s noclehem, protože v Tromso byl jakýsi festival a tak jsme museli do Ramfjord kempu tak 30 km. od Tromso. A tak jak je v těchto severských zemích zvykem, přes noc když obsluha kempu jde spát, zůstává všechno otevřené. Ubytujete se do chatky kterou si vyberete, použijete veškerý standard, který tyto kempy mají a když ráno vyrážíte dřív než přijde obsluha, peníze necháte na chatičce a jede se dál.
Tromso
Celý den město a okolí. Nákup, prohlídka, návštěva nejseverněji existujícího dealera HD a odjezd do Narviku a pak kousek zpátky směrem na Lofoty. Při odjezdu s Tromso jsme se zdrželi na mostě z ostrova, protože se tam policii právě podařilo zachránit 15leté děvče, které stálo za ochranným pletivem a bylo rozhodnuté skočit do moře. Na Harleyi jsme se propletli až k onomu místu, takže jsme to měli z první ruky.
Narvik
Obyčejné severské město kde jsme dali kávu a vcelku nás nic nezaujalo, ale museli jsme ho navštívit pro jeho známou minulost a splnění touhy se tam podívat. Z Narviku tak 150 km a nocleh na začátku Lofot.
Lofoty Nejenom v poutačích, ale i ve skutečnosti nejkrásnější část Norska. Není potřeba se nějak rozepisovat. Fotky říkají vše. Jen nemohou předat ten příšerný smrad ze sušených tresek a nebo samotných hlav. Najeli jsme tak 550 km a v 17.00 hod. jsme zastavili na západě Lofot v Moskenes odkud nám plul trajekt do Bodó. Odpočinek na molu a pobřežních kamenech a v 19.00 hod. jsme odpluli do Bodó. Trajekt nikterak velký, moře trochu neklidné a tak jsme měli o zábavu postaráno. Chůze pouze námořnická a soustavné duté rány od vln do lodi. Nelíbilo se to ani Harimu v podpalubí. Přišli pro mě, že se plaší a stále houká alarm. To však byla jen legrácka snadno odstranitelná po osobní domluvě Harimu. Problém ovšem nastal, když mě volali rozhlasem, že se skácel na Harleye vedle mě (špatně zajištěný) bavorák jednoho fricka a také ho převrátil. Němec byl slušnej mladej kluk, mrzelo ho to, ale do Bodo už to bylo pár minut a na dořešení hrozně málo času. Takže různé tlumočení za pomoci kamarádů motorkářů. Polsky, německy, anglicky, česky, telefonování do Česka, Německa a dořešeno to nemám ani dnes. Alain tu srandu spočítal na 40 000 Kč.
Do Bodo jsme dorazili tak v půl dvanácté něco pojedli, natankovali a jeli na západ. Tajně jsem doufal, že když už jsme i trochu jižněji, že ubude těch stále zasněžených vrcholů, ale opak byl pravdou. Na teploměru v půl třetí ráno 5 stupňů, takže první kemp, přímotopy, žádné mytí a Radka po hodině pokusu se zahřát ve spacáku, odchod pod horkou sprchu.
Ráno krásný den a stejný postup, odjezd krásnou krajinou po dobrých silnicích s nebezpečím sobů a losů na nich. Na západ přes polární kruh, cíl cesty, nejzápadnější místo v Norsku, které jsme chtěli navštívit, Trondheim.
Trondheim
Přijeli jsme tak ve 20.00 hod. 600 km za námi, prohlídka a projíždka městem odjezd tak 30 km směrem na Švédsko tradiční ubytování, ale druhý den změna, návrat a celý den v Trodheimu.Tři a půl hodiny u skvělého dealéra HD. Navečer odjez do Švédska, poslední pohled do Norské krajiny s konstatováním o krásné a pro nás skoro nepředstavitelně tvrdé zemi i jeho tvrdých a odolných obyvatelích a to jsme tam byli uprostřed jejich léta, kdy i v Tromso kde krásně svítilo sluníčko bylo 12-15 stupňů tepla a oni chodili v tričkách a kraťasech a užívali si léta. Ani nám však za celý pobyt v Norsku ani nekáplo.
Švédsko
Příhraniční oblasti Norska i Švédska jsou na první pohled skoro neobydlené jen sem tam někde a to ještě dosti daleko od silnice jsou velmi malé usedlosti a nebo přímo jen samoty. Když to srovnám s osídlením u nás tak i v pohraničí je hustota větší než v celé Skandinávii. První na co jsme ve Švédsku narazili tak to byl 10 km za hranicí market COOL, od něj široko daleko nic a k našemu překvapení spousta barevného obyvatelstva Araby počínaje a Cikány konče. Pro nás jen výhodný nákup za který brali měnu, které jsme se potřebovali zbavit. První pumpa k natankování byla nejméně 50 km za hranicí. Takže pauza na jídlo a oraz. Ale už jiná krajina, zvlněná rovina a samozřejmě samé lesy. A co jsme v Norsku nepoznali, tak začalo pršet. Ještě tak 100 km kemp a spánek. No a u švédů už je to trochu jinak. Všechno OK, ale žádné domy otevřených dveří ale zaplatit předem. Asi praktické zkušenosti, jsme přece jenom blíže k Evropě i když i tady je v noci ještě vidět.
Z kempu pár km za Ostersundem vyrážíme už v 9 hod. na na Falun (Ty skokanské můstky mě nedají spát) a pak už přes Uppsalu do Stockholmu. Počasí je přímo aprílové. Od májového deště přes průtrž až po nádherný, slunečný den a 22 stupňů tepla přes noc ve Stockholmu, kde jsem nechtěl riskovat stání osamoceného Hariho před hotelem a tak jsem si ustlal o půl jedné v noci na lavici na nábřeží před vládní budovou, kde mě střežili vládní vojáci strážící onu budovu. Slunce začalo vycházet už po třetí hodině, takže jsem se slunil do osmi (než přišla Radka z hotelu) a sledoval ranní cvrkot a nemohu říci probouzejícího se nádherného Stockholmu, protože on ani spát vůbec nešel. A že se bylo na co dívat tak o tom nemám nejmenší pochybnosti. Švédové jsou sportovně založený národ a skoro tak houževnatý jako Norové. Desítky a možná i stovky cyklistů a blonďatých, rezatých i černých cyklistek v kraťasech, sukních, tričkách jedoucích do práce. A už hned z rána trénujících a kondici udržujících běžců po nábřeží, odplouvající a připlouvající lodě, no zkrátka nábřeží v centru Stockholmu.
Stockholm
Už jenom krátce, opravdu nádherné město, prohlídka, projížďka, vyhledání dealera HD, posezení, pojedení, přestrojení do nepromoků a start do 700 km vzdáleného Trelleborgu na trajekt do Sassnitz. Po dálnici střídavě sluncem, deštěm, lijákem, ale hlavně za tepla a po krásné dálnici přes Norrkoping, Linkoping, Jonkoping kde jsme se zastavili u dealera HD který tak jako všichni předcházející byl velice příjemný a vstřícný a navíc když zjistil, že jsme češi tak rostál úplně, protože pobýval 5 let v Praze. Do Trelleborgu jsme dorazili ostrou jízdou po 18 hodině. Trajekt odplouval ve 20.00 hod. tak jsem si dal ještě vlastní polévku, protože už se řadila mohutná kolona na trajekt a pořadí má po předcházejících zkušenostech vliv na místo pro slušný odpočinek na trajektu a přesně tak to bylo i tady.
Po 4 hodinách spánku jsme dorazili do Sassnitz. Po vyjetí z trajektu jsme si připadali jako když nám někdo namlátí a vyhodí nás do zimy a tmy jako v pytli, které jsme si v noci nějak odvykli. Nejdříve natankovat 4 km.hledání a bylo to opravdu chlupové, 18 litrů. Pak jízda do rozednění na slušnou až třetí pumpu, kde bylo teplo a mohl jsem tam po kávě a snídani tlouct tak 2 hod. špačky a pak vzhůru na Berlín. Časově to vycházelo skvěle v Berlíně jsme zaparkovali pod vyhlídkovou věží v 9.00 hod. jak jsme plánovali.

Berlín
Není potřeba představovat a popisovat tam jsme skoro všichni už byli a nebo ho známe, protože už je to od nás jen co by kamenem dohodil. Jen malá příhoda před Brandenburskou bránou. Když jsme se fotili s těmi na zeleno namalovanými vojáky US arm. tak mě stále v objektivu zacláněla taková korpulentní dáma. Po několika žádostech už jsem to nevydržel a jadrnou češtinou jsem ji řekl ať už jde do pr.... nebo, že ji do ní nakopu a k mému údivu na mě ten americký voják pokýval a krásnou češtinou povídá, tak kamaráde pojď sem, pojď sem ať se spolu vyfotíme. Takže člověk opravdu nikdy neví s kým má tu čest kdekoli na světě.V Berlíně ještě návštěva dealera a pak už trapem domů.Vzali jsme to přes Polsko na Poznaň, ale tak strašnou dálnici na polské straně s dob Hitlera jsem ještě nezažil. Domů do Hradce Králové jsme po 800 km.ze Sassnitz dorazili šťastně a bez úrazu a na plátno úplně sjeté zadní pneumatice ve 20.00 hod jak jsme ohlásili s Berlína. PS. Na té zadní gumě jsem ale už jen okolo Hradce najel ještě 300 km. a vydržela to. A to už je všechno. Zdraví Ivoš.



Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 Další



















2004 HARLEY OWNERS GROUP TROJA CHAPTER
Reklama: