Nikolova cesta kolem dokola Spojených států amerických
Nikolovi cesta s námi po ROUTE 66 nestačila. Aby to měl podle svého gusta tak se jeho motorka dostala do USA jako jedinná lodí a přistála v NY. Za námi do Chicaga jel již po vlastní ose. Takže si přidal pro začátek ještě než začala společná cesta jen tak 1300 km, které si zajel za jeden den. Potom absolvoval ROUTE 66 celou s námi. V LA se rozloučil a pokračoval ............................ A tak jsme se zeptali Nikoli jak to bylo dál?
Napřed pár čísel, statistika a několik poznámek.
Samostatně etapy:
Santa Monika – Lordsburg 975 km
Lordsburg – Mexiko hranice - Chihuahua 740 km
Chihuahua – Saltillo – 763 km
Saltillo – Houston – 825 km
Houston – New Orleans – 570 km
New Orleans – pobyt
New Orleans – Funiak spr. 400 km
Funiak spr. – Lake City 502 km
Lake City – Daytona Brach – Orgando 390 km
Orlando pobyt
Orlando Savannah – 410 km
Savannah – Fayeth ville – 444 km
Fayeth ville – New Persey 850 km
Celkem najeto: 14 002 km
Z toho New York – Chicago 1300 km
Společně 5 421 km
Samostatně v etapách 6869
Zbytek místní pojíždění
Nejdelší etapa
New York Chicago 1300 km tj. 11 hodin čisté jízdy 3 hodiny přestávky na tankování a jídlo – celkově 14 hodin
Největší překvapení :
Vjezd do Mexika pro nás je volný do hloubky cca 40 km, pak následuje celnice a pasová kontrola kladoucí nesmírný důraz na formality a povinnost získat povolení pro dočasný dovoz dopravního prostředku, kterým cestujete. Mne to stálo hodinu nervů a 34 USD. Následně mně vylepili na větrný štítek nálepku, která osvědčuje, že mne již oloupili a nadále nikdo další mne loupit nesmí, což opravdu platilo J)
Největší rozladění a šok :
Na Floridě mi při vstupu na vyhlídkovou věž dali seniorskou slevu. Bylo to v podstatě stejné, jako když jsem před lety v tramvaji okem flirtoval se sedící kočkou a ona vstala a řekla : „Pojďte si sednout pane“.
Něco málo o Mexiku:
Rozhodně jsem nikdy neměl žádný pocit nebezpečí nebo pocit, že by mne někdo chtěl okrást. Naopak Mexičani jsou příjemní, hraví, vybavení vyvinutým smyslem pro humor. Čím dál od hranic a čím menší vesnice, tím jsou lidé srdečnější. Nikdo neumí anglicky ( za 4 dny jsme potkal pouze dva anglicky mluvící mexičany z toho jeden byl celník. Zato nikdo jiný na celnici anglicky nerozuměl ani slovo. Recepční v hotelu neví co je „room“ a číšník v hospodě neví co je to beer, ale stejně jsem ho dostal J)
Nicméně s pivem je to docela problém. V Mexiku mají něco jako suchoj zákon a alkohol se smí prodávat jenom ve vymezených prodejnách v limitovaných hodinách. Takže jít v 8 večer k pumpě a koupit si tam pivo je zhola nemožné.
Návštěvu Mexika vřele doporučuji.
No a jak to vlastně bylo ? Po rozloučení se zbytkem skupiny jsem pokračoval k El Pasu a další den jsem vjel do Mexika, kde jsem ujel cca 1500 km. Po vstupu zpět do USA jsem se v Houstonu setkal s manželkou, která mi přiletěla naproti a s ní jsme pokračovali do New Orleansu – města jazzu a města relaxu . Bourboun street je naprosto neopakovatelná záležitost. Cca 1 km dlouhá ulice a v ní 250 hospod a nejméně v polovině se hraje špičkový jazz. Dál na Floridu, kde jsme jednak zastihli poslední den Bike Octoberfestu, kde bylo cca 5.000 motorek a cca 2000 silně ožralých harleyářů. V Orlandu jsme navštívili Universal studio, kde nás totálně dostal 4-d Shrek, který na rozdíl od I maxu na nás kýchal a jistě ne k pohoršení všech také prděl J) Všechno to obstarávaly sedačky odkud na nás stříkala voda a foukal vítr a ještě se natřásaly skoro tak silně jako já, když jsem dojel do New Yorku J)
No a ještě abych nezapomněl, taky se nám podařilo na Floridě zalétat ( ale trochu jsem měl strach, že se ta šunka za letu rozpadne) a v New Yorku jsem se opět potkali s Jirkou a Pavlem a jejich polovičkami a společně zažili v New Yorských ulicích haloween. Opět můžeme doporučit stejně jako celý náš výlet.
