Himalaya 2010 - Den 4.
Den 4. – 4. 10. 2010, nečekaně celý den stále Nové Dillí
A je to tady, dnes se jede pro motorky. Řidiči pro ně vyrážejí o deváté na letiště, zbytek pokračuje v prohlídce města. Nejprve míříme do hinduistického chrámu Akšardham. Je to před pár lety nově otevřený rozlehlý komplex. Před vstupem je třeba projít velice důkladnou prohlídkou a mimo oblečení odložit vše co máte s sebou, včetně fotoaparátů, takže žádné obrázky nebudou. Řidiči přijíždějí na letiště a začínají čekat na vyclení motorek.
Jen pro představu, chrám je úchvatný. Zvenčí zdobený stovkami soch z růžového pískovce a zevnitř z bílého mramoru zdobeného zlatem a stříbrem. Kolem jsou nádherně udržované zahrady s bazény, ve kterých je voda ze všech svatých řek na světě. Ovšem není tu jen chrám a zahrady, ale také muzeum, fontánová show, Imax kino a naučná projížďka na lodičkách. I když jsme tuhle disneylandovou část vynechali, měli jsme při prohlídce chrámu několik hodin co dělat. Motorky zatím vycleny nejsou, čeká se.
Po Akšardamu následuje Connaught Place, centrum města tvořené ohromnou okružní křižovatkou se třemi propojenými kruhy a parkem uprostřed. Na letišti se stále čeká.
Během oběda se k nám připojila Julianova přítelkyně Rinzn a hned nám ukazovala tradiční indický oděv, co si koupila. Košile a kalhoty. Jsou bavlněné, a tak úžasné jako pyžamo. Jů, to chceme taky, takže po obědě následuje shopping. Na letišti se stále čeká.
První bereme útokem obchodní dům Emporio, kde mají tradiční výrobky ze všech států Indie, ale není to ono. Až po několika dalších obchodem Rinzn přiznává, že pyžamo oděv nekupovala tady, ale v jedné tržnici, do které se nás styděla vzít. Studu netřeba, chce to však jen držet se hodně pohromadě, hlídat si své věci a moc nekoukat kolem. Tržnice je pod zemí a vstupuje se do ní temným rozestavěným tunelem, takže s dodržením kázně nemáme problém. Krámek byl fajn, asi tři metry na tři metry, po strop zastavěný různobarevnými košilemi, a to se ještě doprostřed obchodu dala ze skříně rozložit zkušební kabinka. Pěkně jsme se tam vyřádili. Na letišti se stále čeká.
Večer jsme se do hotelu vraceli tuktukem, to je motorový rikšotaxík. Malý, žlutozelený se sedačkou pro převoz dvou pasažérů, i když místních se tam jistě vejde celá rodina i s babičkou. Je neuvěřitelné jak se tuktuky proplétají tím dopravním chaosem bez jediného karambolu. Na letišti se již nečeká.
Za tmy se řidiči vrací, ovšem bez motorek. Ty nadále stojí v bednách ve skladu. Ač bylo během dne k vyclení podepsáno a orazítkováno snad sto lejster, nestačilo to. Není papír jako papír. Před odchodem domů se však úředníci alespoň konkrétně vyjádřili, kolik papíru to vyclení motorek bude stát. Pranic jim přitom nevadilo, že na zdi nad nimi visela veliká cedule s nápisem vyzývajícím k zabránění korupce a podplácení.
