Himalaya 2010 - Den 5.
Den 5. – 5. 10. 2010, Nové Dillí – Agra, cca 215 km
Dnes absolvujeme další pokus vydobýt motorky z celního skladu. Na letiště vyrážíme hned po ránu. Cestou však dostáváme zprávu, že motorky budou až kolem poledne, a tak nejprve jedeme na návštěvu k dealerovi, kterého v Dillí nedávno otevřeli. Otevřeli, ale nezásobili nebo vše bleskem vyprodali. Regály si v podstatě vesele zely prázdnotou. Žádné stohy triček s nápisem Indie, po kterých jsme toužili.
Od dealera pokračujeme na letiště. Kolem půl jedné nás řidič s autobusem parkuje před skladem hned vedle smetiště. Úžasný výhled. Během našeho čekání se na smetišti postupně vystřídaly tři černé krávy, jedna kráva bílá, sedm psů a dva pávi. Ku sledování dění na smetišti jsme měli vskutku času dost. Strávili jsme tím celý den. Co půl hodinu jsme dostávali zaručené zprávy o tom, že motorky už budou, jen chybí poslední lejstro/razítko/kopie/zlatá rybka/podpis či kolek. S blížícím se koncem pracovní doby se zmenšoval počet čumilů, kteří dychtivě vyhlíželi, na co čekáme. Setmělo se a my, již osamoceni, čekali dále. I když úplně sami jsme nebyli, podařilo se nám odchytit jeřáb, kterému jsme v odjezdu bránili vlastními těly, jinak bychom neměli motorky jak z náklaďáků sundat, tedy pokud dorazí.
Věřte, nevěřte skutečně dorazily. Před osmou večer nám je jeřáb v bednách sundal pod lampu. Vrhli jsme se na ně se šroubováky jako kobylky. Rozebrat bedny, vybalit motorky, pustit elektroniku a rychle pryč. S ohledem na časový skluz jsme museli změnit původní plán. Z dalších možností jsme vybrali plán“o“ – odjezd v noci pryč z Dillí. Bude sice tma, ale menší provoz. Zvolili jsme správně, tma byla velice milosrdná, neb nebylo vidět kudy a po čem jedeme. Za světla by to člověk asi nedal. Než jsme najeli na „dálnici“ projíždělo se cik cak jejím staveništěm. Vzhledem k naprosté tmě již ve výhledu ani nevadila hustá oblaka prachu. Mimo kličkování mezi výmoly, loužemi a hromadami stavebního materiálu se stačilo jen vyhýbat krávám a různě nataženým spícím dělníkům. Když jsme pak na dálnici u nějaké budky stavěli na večeři /po snídani první jídlo dne/, bylo nám úplně jedno co jíme, i kde a jak to vařili.
Do Agry jsme bez úhony dorazili kolem půl čtvrté ráno.
