Himalaya 2010 - Den 15.
Den 15. – 15. 10. 2010, New Tingri - Sighatse, cca 240 km
Opět nás čeká brzký výjezd. Musíme odpoledne v Sighatse stihnout úřad k vyřízení čínských řidičáků. Na snídani /další míchaná vajíčka a placka/ jdeme ještě za tmy, vyjíždíme, když se rozednívá. Počasí nic moc. Je zima, chvílemi sněží nebo mží a silnice místy namrzá. Zima je i v autobuse, netopí se a tak tam sedíme zachumlaní v péřovkách a cvakáme zuby. Vesele je jen řidiči. Ten si stále něco zpívá. Přejezd každého sedla slaví hlasitým popěvkem „Ha su su su su“. Nejprve nás to párkrát vyděsilo, ale po pár sedlech už jsme všichni zpívali s ním a překřtili ho z Gaba na Hasusu.
Zima je i na motorkách. Cesta nic moc. Místy se celkem dlouhé úseky opravují a musí se objíždět rozbahněným zmrzlým polem. Při delších objížďkách je třeba pečlivě sledovat původní cestu, aby ji člověk neztratil. Jinak je ale silnice pěkná. Dnešní nejvyšší sedlo …ha su su su su… přejíždíme ve výšce 5.260 m.n.m. Jako ty ostatní je celé vyzdobené modlitebními praporky, které sem lidé věší.
Do Sighatse, což je poměrně velké město, přijíždíme s časovou rezervou, a tak se můžeme poohlédnout po městě ještě před tím, než vyrazíme na úřad. Je tu slunečno a docela teplo. Na ulicích se motá plno lidí. Tu řezník, který má prodávané maso natažené na šňůře mezi stromy kolem silnice, tu benzínová pumpa, kde benzín tankují do lahví či stánek s děravými kalhotami pro děti. To je ekologická alternativa plen. Kalhoty mají v rozkroku průřez, a když na dítko přijde potřeba, sedne si na bobeček, vykoná co je třeba, zvedne se a jde dál.
S administrativou na úřadu jsme byli hotovi jedna dvě, neb překvapení úředníci zjistili, že máme mezinárodní řidičáky platné i pro Čínu a nemusíme si tudíž žádné nové opatřovat. Ač jsme se to již před tím Džabovi a Julianovi snažili vysvětlit, na úřad se muselo. No, nevadí, hlavně že je vše v pořádku. Lépe je i všem vysokohorským marodům, a tak můžeme zítra v klidu vyrazit do Lhasy, nejzazšího místa naší cesty.
