Himalaya 2010 - Den 17.
Den 17. – 17. 10. 2010, Lhasa
Na plánu je prohlídka Lhasy, takže den bez motorek. Město je moderní. Plno velkých budov, dopravní ruch, mládež vyfintěná podle nejnovějších trendů. Nejprve jdeme na prohlídku buddhistického chrámu Džókhang, který patří k nejposvátnějším místům v Tibetu. Ze střechy chrámu je jako na dlani vidět celé město v čele s Potalou, to vše v obětí okolních zasněžených hor. Okolo chrámu je Barkhor, okruh, který ve směru hodinových ručiček obcházejí modlící se poutníci. Samozřejmě, že pod bedlivým dozorem čínských vojáků. Ti jsou vskutku na každém rohu. Někteří stojí v improvizovaných malých základnách tvořených slunečníky s reklamou na Coca Colu.
Dále se jdeme podívat do Norbulingky, letního sídla dalajlámů umístěném v rozlehlém parku. Následuje náměstní pod Potalou. Tam jsme se chtěli společně vyfotit s chapterovou vlajkou. Seřadili jsme se, usmáli se a roztáhli vlajku, ale než stačil foťák cvaknout, byl tu voják s tím, že se tu s žádnou vlajkou fotit nesmíme a začal nás vyhánět. Ovšem netušil, že my máme natrénováno z Aurory a jen tak něco nás neodradí.
Na tomhle místě pod Potalou dřív bývalo město s tradičními tibetskými domky, ty však Číňané strhli a vystavěli zde rozlehlé náměstí s čínským památníkem. K Potale jsme se vrátili ještě po večeři. Byla už tma a nasvícená Potala vypadla až neskutečně, jako nějaká kulisa. K umocnění zážitků vyhrávala z amplionů hudba, ovšem poněkud neadekvátní místu. Např. árie z Carmen či valčík Na modrém Dunaji. Při něm se Chupitovi zastesklo po domově, a tak popadl Julku a společně si na jeho melodii zatančili „chvalčík“.
Po prochozeném /protančeném/ dni jsme se už těšili do hotelu. Jsme stále dost vysoko, přes 3.600 m.n.m., a tak je tu každý krok pěkně cítit.
