Himalaya 2010 - Den 21.
Den 21. – 21. 10. 2010, New Tingri - Rongbuk , cca 120 km
A je to tu, dnes míříme pod Mt. Everest. Cílem je hotel v Rongbuku, který je jen několik kilometrů od základního tábora. Vyrážíme kolem desáté, abychom měli dost času a dorazili za světla. Je hezky, kus cesty po hlavní se jede fajn, ovšem od odbočky z hlavní k Everestu se to poněkud mění. Pokud by Vám někdo tvrdil, že až do základního tábora vede nová asfaltka, nevěřte mu. Nevede, vážně nevede. Je tu prašná, kamenitá a děravá cesta, která se klikatí po úbočí hor, přes sedla a údolí celých 100 km až do Rongbuku. I když vlastně ne, posledních asi 20 km cesty je ještě o něco horších. Tento úsek má navíc povrchovou úpravu valchy, takže to drncá a skáče neskonale. Ovšem ten výhled, ta panoramata. Jen jsme se vyhoupli na první sedlo, měli jsme před sebou hlaví hřeben Himalájí jako na dlani. Sněhobílý pás hor, jemuž vévodil Mt. Everest. Tenhle výhled jsme stihli jen tak tak. Je kolem poledního, a to se Everest vždy začíná halit do mraků, ze kterých při pěkném počasí vykoukne zase až v podvečer.
Ani na téhle prášivce nejsme ušetřeni silniční kontroly a dokonce ani „lupičů“, kteří si vyžádali všimné za to, že nás po silnici nechají jet dál. Přes veškeré tyto útrapy jsme se všichni v pořádku dokodrcali do Rongbuku kolem čtvrté odpoledne. V místě je klášter, který je nejvýše postavenou sakrální stavbou na světě /5.100 m.n.m./ a pár desítek metrů od něj stojí hotel. Růžově okachlíčkovaná šeredná budova, nicméně i za tu jsme rádi, neboť jiné přístřeší tu není. Příšerně tu fouká a je tu zima. Přihazujeme jégrovky a jdeme se hřát do restaurace, jediné místnosti v hotelu, ve které se topí /na jačí bobky, jak jinak/. Opět musíme dodržovat náročný pitný režim, jako prevenci vzniku vysokohorské nemoci. V takovéhle výšce jsme zatím delší dobu nebyli. V 5.000 m.n.m. jsme jen přejížděli sedla. Vzduch je řídký, a tak funíme při jakékoli námaze. Zrada je v tom, že na celý hotel je jen jedna, říkejme tomu toaleta /suchý turecký záchod, na kterém to opravdu, ale opravdu hodně smrdí/, a to o patro výš, než jsou ledově vymrzlé neosvětlené pokoje, což pobyt značně zpestřuje.
Ale i tady je veškeré nepohodlí vyváženo neuvěřitelným výhledem na Everest, který se nám večer ukázal v celé své kráse. A nejen večer, při jasném úplňku zářil hvězdnatou nocí až do rána.
