Západní pobřeží USA 2006 - den čtvrtý, sobota 23.9.

4. den – 23. 9. 2006
San Francisco – Oakland – Tracy – Chinese Camp – Yosemite Village – Mariposa
Celkem ujeto 242 mil.
Po krásně stráveném dnu si spíme, v tom asi kolem sedmé ráno Allain venku halasí „Viď Pavle, že nespíš. Dojedeme vrátit auto“. A tak jeli, chtěli si tím nahnat nějaký čas. Po osmé už vyráželi všichni vyzvednout motorky. Devátá, desátá, jedenáctá odbíjí a oni se stále nevrací. Dorazili až po půl dvanácté. Trvalo dlouho než si motorky převzali, protože některé nebyly včas připravené. Nakládáme a vyrážíme. Stav: 5 motorek (4 Glajdy, 1 Soft Tail) a 1 doprovodné auto. Z města pryč přes most Bay Bridge, dvoupatrový most, jedno patro pro každý směr. Za mostem však už začíná strašná zácpa, na motorkách na dálnici to vůbec není příjemné. Tankujeme u nejbližší benzínové pumpy v nějakém lationskoamerickém předměstí, moc bezpečně to nepůsobí. Vyjíždíme z Oaklandu a kolem jsou jen hory se spálenou trávou, vše kolem je tak žluté. Působí to divně. Nahoře na kopcích jsou v řadách vrtule větrných elektráren. Následují plantáže s olivovníky a nějakými oříškovníky. V Tracy stavíme na oběd. Další pauza je v Chinese Camp, to už je opravdový venkov, nikde nikdo, jen malá benzínová pumpa s malým obchůdkem a barem. Z amplionu vyhrávají staré americké country hity. Tak tohle už je Amerika, co jí známe z cesty po route 66. Dále projíždíme kolem jezera Pedro a po klikatých cestách postupně stoupáme do zalesněných hor. Krásná cesta. Vjíždíme do Yosemitského národního parku, u vstupu nás vítá malá veselá paní v parkové uniformě s velkým kloboukem. Za stromem na nás juká kojot. Už je večer a ochladilo se, přihazujeme bundy a jedeme dále do parku do hotelu. Je tma a tak jsme rádi, když přijíždíme k hotelu. Má přes 400 míst, tak není nutná rezervace, neboť už je po sezóně, tvrdil Allain. Ale…. Světe div se bylo plno, a to i v dalším motelu, pak už je další nejbližší ubytování až v Mercedu, což je asi hodinu a půl cesty. Co nám zbývá, pomalu vyrážíme tmou vstříc nějakému ubytování. Asi po 30ti minutách cesty vidíme světýlko, Kukroši vyráží zjistit, co to je. Je to prý nějaká ubytovna pro mladé a mají místo. Hurá tam. Na místě jsou nějaké dřevěné chaty, plno lidí a hraje tu živá country kapela. Bohužel deset míst nemají, a to ani na ubytovnách, kde v jedné místnosti bydlí asi 20 lidí a různě by nás do nich rozstrkali. Hm, co teď. Boďa odmítá jet dál, ať ho tu prý necháme a ráno si ho vyzvedneme. S pomocí recepčního se snažíme něco vymyslet. Mohli bysme bydlet u něj, ale i kdyby vyndal postel ze skříně a skládací postele, vešlo by se tam jen osm lidí. Již dost unavení rozmýšlíme co dál, v tom na nás recepční volá, že by pro nás něco měl. Vejdeme se všichni a je to hned vedle, je to ubytování u Teddyho, který je starý hipísák. No… Ve většině tato nabídka nebudí moc důvěry. Je ale pozdě, chce se spát a představa další cesty tmou do někam – nikam nás přiměla k tomu, jít se k Teddymu alespoň podívat. Vysíláme průzkumnou jednotku a netrpělivě očekáváme jejich verdikt. Vrací se s tím, že to bereme. Ještě se v té mládežnické ubytovně s veselým broukem ve znaku, navečeříme, s sebou si bereme několik lahví vína a vyrážíme do hippie postýlek. K našemu překvapení se však neocitáme v nějakém pochybném doupěti, ale v hezkém domečku. Teddy si ho sám postavil a pronajímá ho na ubytování. V přízemí jsou dva pokoje s koupelnou a nahoře velká místnost s kuchyní a koupelnou. Krásně se vejdeme, postýlky pro všechny. Teddy s čelovkou, protože je venku hrozná tma (ale jsou nádherně vidět hvězdy) nás přišel přivítat a dal si s námi skleničku. Lída z něj při tom vymámila krásnej starej hrneček, na památku. Teddy nám trochu vypráví, jak se tu žije, rozhodně zaujme, že mu nedávno medvěd sežral slepice, které má hned vedle domu. Hm. Nakonec byly z ubytování u hipíka všichni nadšeni a patří k vrcholným zážitkům cesty. Na takovéhle příhody se nezapomíná. A i na kuchyň přišla řada, když Allain kolem čtvrté ranní dostal hlad a z pozůstalých zásob si vařil něco k jídlu.

Strana: 1 2 3 4 5 6 7 Další