7. den – 26. 9. 2006
Tulare – Bakersfield – Mojave – Panamint Springs – Beatty (Nevada)
Celkem ujeto 401 mil.
Ačkoli se nám v dálnicovém motelu spalo hezky, shodli jsme se všichni na tom, že dneska by nám nějaký hotýlek nevadil. Allain se navíc dožaduje vířivky. K medvědovi (do restaurace Big Black Bear) vyrážíme na snídani, posilnit se. Dnes je přemísťovací den. Šťouralovi srdce plesá, protože konečně měli v nějaké restauraci plnotučné mléko. I ostatní si přišli na své, včetně stejkařů. Vyrážíme a je to po dálnici. Dost nepříjemné se všemi těmi kamiony kolem. V Mojave to otáčíme na sever. Začíná poušť s jukami. Projíždíme po okraji Red Rock Canyonu State parku, jsou tu krásně barevné skály. Několik hodin pak jedeme pustinou stále rovně. V té spálené pustině mají značky pozor na dobytek a pak následuje reklama na čerstvé jerky (sušené maso), asi tu ty krávy suší zaživa. Je tu skutečně vedro. Stavíme na vyhlídce u Údolí smrti, akorát nad námi prolétá stíhačka a vrhá se do údolí. Přejíždíme několik horských masivů, zvolna nám dochází benzín, a tak stavíme u první a patrně též jediné benzínky. V obchodě se všichni vrhají na trička z Death Valley, kde jede kostra na motorce. Poletují tu krkavci a působí to nějak podezřele opuštěně. Hm. Dle navigace má být hotel odtud asi 10 km. Tak jedeme. Najednou Kukroši uprostřed té planiny staví. Co se děje? Dle GPS to je adresa hotelu. Evidentně tu žádný není. Tak to Allain zkouší po paměti, zatáčíme doleva a cik cak projíždíme celou severní částí údolí. Jsou tu písečné duny. Co oko dohlédne, nikde nic. Před soumrakem jsme dojeli ke Scottys Castle, kde také mělo být nějaké ubytování, ale zámek nás vítal zavřenou závorou s cedulí CLOSED. Takže na navigaci hledáme další nejbližší možné ubytování. Je to v Beatty v Nevadě, 98 km odsud, kus po dálnici. Pro jistotu tam voláme a rezervujeme si místa, naštěstí měli volno. Opět jsme tak nedostáli našemu předsevzetí dojet do cílové stanice za světla. Hlavně, že jsme dnes nakonec měli dojet kam. Byl to rekonstruovaný hotel s casinem a dokonce i s vířivkou, takže všeobecná spokojenost. Jen steakhouse byl zavřený, a tak jsme museli do restaurace U Rity. Měli jsme strašný hlad, protože poslední velké jídlo ten den byla snídaně a přes den jsme ujeli velký kus cesty. Za zmínku stojí pouze servírka, které bylo 17, a tak nemohla přijímat objednávky alkoholických nápojů. To pro vyprahlé motorkáře nebyla dobrá zpráva. Na konci dne pak musíme konstatovat, že v Údolí smrti je opravu poněkud mrtvo.