7 - Deník expedice po cestě cest ROUTE 66

2.10.2004 Lebanon - Miami
Ráno v 6.00 hod. to vypadalo hrozivě. Pršelo a byla slušná zima. Nechce se ani dojít do recepce pro kafe a natož, aby se někam jelo. Obloha byla celá zatažená a vypadalo to, že se čerti budou ženit. Během hodiny se však vyjasnilo, po dešti ani památka, nebe vymetené a tak nám zase počasí přeje. Jediné však k dokonalé spokojenosti je to, že je pořád zima. Všichni jedou nabaleni v goratexech. Je kolem 10 st.. Vyjíždíme z Lebanonu opět na naši dobrou 66. Jedno překvapení začíná však hned ráno a není zrovna příjemné. Končí skvělé značení silnice 66 a místy začíná bloudění. Neni to vina nikoho. Jede se dál dle map vydaných pro Route 66. Vždy se to zvládne a jedeme. Krajina byla celou cestu monotónní, pořad rovina a farmy. Je pohoda a každý si ji užívá po svém. Muselo se jet často po dálnici a to skutečně nic moc. Z každé strany truck, který se řítí 130 km rychlostí není zážitek, který by se musel často opakovat. Jinak to však nejde, jelikož místy 66 není, je nahrazena dálnicí. Večer probíhal whiskey večírek, z toho jak byli všichni naštvaní kvůli dálnici. Ráno meeting o stylu jízdy. Najít si partnera a toho si hlídat. Kdo si vezme "doktora kochala?" Natankovali jsme a jedem. V Missoury je Route 66 velmi špatně značená, spíše neznačená, tak sem tam bloudíme. Kolem cesty jsou farmy, kukuřice už je ta tam a teď se tu na pastvinách prohánějí býci. Jsou jen venku, aby maso nenačichlo. Krávy na mléko jsou zase jen zavřené ve stájích. Všude cestou je spousta "garage sale", prodávají co doma už nepotřebují. No, třeba by jsme mezi tím vším našli nějaký „poklad“. Opět projíždíme nějakým Springfieldem. Kluci se tu zastavili u vrakoviště a vrhli se tam na espézetky. Chtějí si je pověsit do garáží, jednu z každého státu který projedeme.
Mezi fastfoody je tu jeden spetially lazy. Zaparkuješ na parkovišti, vybereš si z menu a oni ti to přinesou do auta.
Jedeme a další pauza byla na parkovišti u obchodu s kutilskými potřebami?!!
Ve městečku Carthage jsme se zastavili na náměstí, které bylo typické. Malé domky kolem a uprostřed velká budova soudu. Místní si nás přijeli prohlédnout, v autech kroužili kolem náměstí. Všichni se vrhli do místního antiku. Bylo na co koukat. Karel si tam ulovil SPZ z roku 1933. Julka pak „zlatý“ náramek pro bratra, který se zajímá o druhou světovou válku. Trochu bloudíme Joplinem. Vjíždíme do Kansasu. U cedule foto. Most v Rivertonu.
Allaina bolí záda, asi si je nějak vyhodil. Zastávku u obchodu z roku 1925, malá boudička, jen tak tak jsme se tam vešli. Nákup odznáčků a jiných nezbytných věcí. Eisler Brothers General Store. Naproti z požární stanice vyjíždělo auto k poplachu, pak jsme ještě viděli další dvě. Horečka si tam ulovil starou SPZ. Blížíme se k hotelu v Miami. Na jedné křižovatce se motorky zastavily. Pak se půlka rozjela a za ní druhá i když byla červená. Horečka mával na doprovodná auta ať také jedeme. Proč, vždyť máme červenou? Rychle hledat lékárničku! Někomu se něco stalo? Paní v autě co jelo kolem zastavila, že nám ukáže, kde je nemocnice. Boďa položil na křižovatce tak nešťastně motorku, že si poranil ošklivě palec. Je něco s Boďou! Na pohotovost. Bylo to doslova za rohem. Radka jela s Boďou, aby tlumočila. Nejprve ho prohlídla a zapsala nějaká pani. Čumáčková stupnice bolesti je srozumitelná bez znalostí jazyka. Pak nás převedli na ordinaci č. 4. Bylo jich tam několik dokola. Přišla sestra, koukla na to a že to dost krvácí. Veronika s Julkou zatím vyplnily papíry ( ztracený a nalezený pas). Doktorka to postupně čistila, není to dobré. Je to otevřená zlomenina. Pojízdný rentgen. Tetanovka. Rána hodně špinavá. Inzulin. Nemohli mu napíchnout žílu na kapačku. Musí do toho kloubu přijít hřebíky, jinak nesroste. Asi za tři hodiny přijel Filip, volá do pojišťovny. V mezích možností všechno dobře dopadlo. Divoké město, na křižovatkách policajti, bitky. Jak se to celé stalo. Boďa neubrzdil motorku a v křižovatce ji položil. Nebyla to žadná rychlost, ale pád a váha haryka a ruka pod motorkou udělali své. Je ale štěstí, že to dopadlo alespoň takto. Motorku už řídit nemůže, ale Ameriku s námi dojede. Na jeho motorce ode dneška jede Honza a veze Veroniku. Boďa měl dobrou hlášku. Jednou jsem nedobrzdil a přišel jsem o motorku i o babu. Babu, by prej oželel, ale Haryka ne.

Počasí, ráno zima 13 st., slunečno, od oběda teplo sluníčko, 20 st., boční vítr.
Ujeli jsme 315 km

Strana: 1 2 3 Další