10 - Deník expedice po cestě cest ROUTE 66

5.10.2004 Amarillo - Santa Rosa
Ráno je zataženo, úplně šedivo. K vyjížďce to neláká. Vyjíždět máme v 10.30, ale nejsme kompletní. Už nabalení v „nepromokách“ čekáme až dorazí všichni. Leje. Vyjíždíme v 11 h.. Leje příšerně. Kačka jede autem. Musí se dnes jet kus po dálnici. Kamiony se řítí a hrozně moc cákají. Leje, leje, leje. A déšť houstne. Zastavili jsme u benzinky a do termosky udělali čaj. Allain volal vysílačkou, že jsme právě vlevo minuli Cadillac ranch. To snad ne. Ale otáčíme to a jedeme se podívat na tu známou atrakci route 66. Hm, 10 kadilaků zabořených do země v poli. Leje a je šedivo a hnusno. U benzinky jsme nabrali Marcelu do auta, byla celá zmrzlá. Stále příšerně leje.
Adrian v Texasu, Midpoint Café. Je to na půl cesty mezi Chicagem a L.A. po Route 66 1139 mil od obou konců. Hezké stylově zařízené café. Prokřehlí a promoklí jsme se vrhli na teplé kafe a koláče. Hezké suvenýry. Fotíme se u cedule. Kolem je krásná krajina. Červená země, prérie. Široko daleko je vidět. Žlutá tráva a sem tam zelené keříčky. Vyvýšené skály. Veliké šedivé mraky. Jak leje, minuly jsem opravdu Červenou řeku. Tak ta písnička nelže. Ubývá býků. Přijíždíme do Nového Mexica. Tady je o hodinu míň. Apačové. Pasou se tu krávy na divoko. Sedí přímo u cesty. Jedna z ničeho nic přeběhla před motorkama na druhou stranu. Jsou to černé krávy a nemají vůbec, ale vůbec milý pohled. Podjíždíme dálnici, ale asi deštěm je na cestě spláchnutá země a je tam neuvěřitelné červenooranžové bláto. Všichni jsou neuvěřitelně špinaví. Juj. Jedeme dál a další zrada. Na cestě je ohromná louže. Váhají, zkoušejí, ale obracíme to. Naproti nám přijeli nějací cesťáci a jeden vypadal jako speedy Gonzales. Že prý musíme zpátky a na dálnici, neb dál jsou další louže a neprojedeme. Vracíme se a raději rychle, abychom pod tím mostem vůbec projeli. Stále leje. Vracíme se a Kačka podjezd filmuje, je nakloněná ze dveří auta. Ostatní osazenstvo vozu jí drží.
Míříme do Santa Rosy. Stavíme u benzínky. Na záchodě Marcelu málem sejmula jedna černoška, která to měla jen tak tak. Asi jela z daleka neb na sobě měla žabky, nátělníček a červený klobouček. A teď už jen najít hotel. Naštěstí je to jen kousek. Best Western. Motorky parkují na zápraží. Stále leje. Slovy klasika ch….. a ch…….
V dešti jsme jeli od 11h do 15.45h. Hurá do horké vany. Večeře. Nikde nic, pokud něco, tak opuštěné nebo velmi podezřelé. Končíme v hospodě hned vedle hotelu. No, nic moc, naše servírka, Melanie, přímo oplývá ochotou. Místo corony přinesla bud light. Něco nedonesla, ale účtovala. Kyselá p…. Je to pěkný zapadákov, slušně řečeno.

Počasí celý den lilo, teplota cca 12 st, zima a déšť.
Najeto 321 km

Strana: 1 2 3 Další