13 - Deník expedice po cestě cest ROUTE 66

8.10.2004 Santa Fe - Gallup
Účastníci nočního mecheche se všichni dostavili na snídani včas. Plánovaný odjezd na devátou hodinu zdržela o něco prohlídka doktorovy motorky po tom včerejším pádu. Míříme na Abuquerque. Cestou vidíme opět létající balon. Místní slavnosti. Přelétají nad námi nízko dvě stíhačky. Je krásné počasí a vidět je hodně daleko. Kolem je nízká suchá tráva. Zastávka u mostu na původní Route 66, který je nejdelším ocelovým jednoobloukovým mostem na této trase. Podél cest je tu spousta křížků, které jsou ozdobeny papírovými kytičkami. Všude kolem placaté stolové hory s pruhovaným červeným kamením. Sem tam to vypadá jako veliké cihly. Opět jsme potkali dlouhé vlaky. Jeden s třemi lokomotivami táhl 127 kamionových přívěsů.
Míříme do indiánské vesnice Sky City, která je zde již od 12. století. Nádherný výhled do krajiny, monumenty v dáli. Jen to stádo bizonů se nepřehnalo. Nápisy, že se zde nesmí natáčet na kameru. Od zachvíle i zákaz focení. Přijedeme k registru a ejhle, poslední prohlídka dnes byla ve 12h. Vysíláme Horečku (normálně prodá i ekymákovi ledničku), ale nepovedlo se. Mají prý zítra nějaký svátek. Pohledy nás z parkoviště vyhánějí. Dáme sváču, chvíli zevlujeme a jedeme zpět. Několik motorek už má jen málo benzínu. Naštěstí všechny k pumpě dojely. Tam i indiánský souvenir shop, ale korálky made in China. No toto…
Projíždíme kolem černých vyvřelin, jedeme kráterem. Zajímavé. Další zastávka v Indiánském giftshopu, na který byla reklama už asi 20 mil. Lákala i na čistoskvoucí záchody. Tak jsme to šli okouknout. Mlsně šmejdíme po stříbrných špercích s tyrkysy. Pokory si koupili indiánské zdobené kopí. Kluci kupovali dětem čelenky a šípy.
Konečná zastávka Galloup. Bydlíme ve stylovém hotelu El Rancho. Je to základna pro filmové štáby. A bydlelo tu spousta filmových hvězd. Krásné lobby. Výtah obsluhuje recepční. Navajo tea. Na sedmou jdeme na večeři. Julka přišla vyvalená, že si venku povídala s nějakými lidmi, kteří měli dříve také Harleye a ten pán jí pak dal stříbrný náramek. Jsou z Texasu a pracují se stříbrem a tyrkysy. Pak Julka vtipkovala, že ještě chvíli a má šperky na dárky. Hu, za chvíli lidi přišli znovu a dali jí náhrdelník s horou tyrkysů. Potom Horečkovi pásek. Byl jetej, tedy s oblibou nošenej. Z bizoní kůže a spona z patron, které sám vystřílel. Tak to už je trochu divné. Moc osobní. Až se začaly Horečky bát. Filip je označil za upíry a jal se shánět česnek. Horečka v tom vidí Manitouovu mstu. Hlavně s nimi nikam nechodit, neb mají truck. Půjdou společně do baru a uvidí se. Snad přežijí, držme palce a dubové kolíky.
Před hotelem taky málem sejmuli Nikolovi motorku. Babča couvala a nekoukala dozadu. Už začala tu motorku naklánět. Jirka jí bušil do kapoty. Popojela a opět, no naštěstí se nic nestalo. Kdybychom tam nebyli, tak motorky padaj jak domino. Nejlepší však bylo to, že babča byla asi stoletá a tak malinka, že nebyla v aute skoro vidět..

Počasí bylo fajn, teplo, pouze boční vitr, cca 18 St.
Najeto 398 km.

Strana: 1 2 3 Další