16 - Deník expedice po cestě cest ROUTE 66

11.10.2004 Williams - Las Vegas

Nejen Jana každé ráno pígluje motorku. Jen se celá blejská. Vyjíždíme z vlčího doupěte. Spalo se tu hezky. Po levé straně míjíme hřbitov, který je v jehličnatém lese. Jen tak jsou tam rozsázeny křížky. Natankujeme a vyrážíme k Ashforku. Cestou klesáme a klesáme. Míjíme vlak, tentokrát 4 lokomotivy a 91 vagónů. Jedeme po Route 66 a je tam spousta tematicky laděných obchůdků. A spoustu dalších odznáčků a jiných blbostí. Mají tam narafičené figuríny a různá stará auta. Tahle část Route 66 patří k nejznámějším a často se jezdí jen tenhle úsek. Potkáváme skupinu irských harleyářů. Taky jedou Route 66, ale motorky mají půjčené. Železnice Santa Fe. Podél celé cesty co jedeme je plot. Už skoro poušť, nikde nic a najednou kde se vzala tu se vzala škola, v Hulapi indiánské rezervaci. Jedeme dál, Irové jedou kus za námi a pak nás předjíždějí. Taky mají road captaina ve žluté vestičce. Krajina kolem postupně hornatí. Zastávka v general store. Hezký obchůdek k tematice R 66. Venku jsou naaranžována stará auta a vyblejskaná auta. Před domem sedí indiánská babička a vevnitř je jako bar z padesátých let. Všichni se fotíme a pak se jede dál. V-roady dolejvají benzín z kanistru. Nemají takový dojezd. Včera byla pěkná zima. Dnes už je zase hezky a teplo. Začínáme potkávat více a více motorek.
Krajina kolem je suchá a je tu jen písek. Silnice vede stále rovně do nekonečna. V-roady z toho mají pěkně sjeté pneumatiky. Kolem jen hory a už na nás mrklo ukryté jezero, kolem kterého je pláž s palmama.
Blížíme se k Hoover Dam – přehrada. Kus před ní je check point se zběžnou kontrolou. Stavíme na vyhlídce. Je to ta přehrada jak z ní skákal James Bond. První svého druhu, klenutá. Kolem to vypadá dost industriálně, něco tam staví. Moc jsme na to neviděli. Na druhém kopci za přehradou na sebe čekáme. Najednou vedle nás zastaví auto. Julka se čílí co to dělá, když není náš. Vyleze z auta a „Nazdar chlapi, odkud jste?“ Tak přece byl náš. Turisti.
Opět nutná první možná pumpa. Blížíme se k Las Vegas. Nad městem a okolní pouští je opárek. Silnice se vlní sem a tam.
Bydlíme v hotelu Frontier. Check in byl docela problém. Trvalo to neuvěřitelně dlouho. Chtěla od všech pasy, a to od těch, které měla ona uvedené na seznamu. Uloveny klíče, jdeme pro kufry, vyjedeme do druhého patra a tam naše pokoje nejsou. Tak zpět dolů a do jiné věže. To už bylo ono. Jdeme chodbou a jdeme dál a ještě dál a ještě až konečně najdeme co tak toužebně hledáme. Máme pocit, že recepce je v centru a pokoje na předměstí. Las Vegas, nic moc. Kdo tu může bydlet dobrovolně?
Hup do sprchy a v půl sedmé sraz před hotelem. Už je dost šero a všude blikají světýlka a lákají k návštěvě kasina.
U Treasure Islandu pirátská bitva. Trochu moc muzikálové. Vodní sopka. Zpívající fontána. Véču jsme si dali v Harley Davidson Café. Je jediné na světě. Pak jsme si tam chtěli koupit nějaká trička. Byla tam ale tak unuděná, blbá a nepříjemná prodavačka, že nás všechny odradila. No hrůza. MGM, New York New York – tam jezdí velká horská dráha. Kolem půlnoci se vracíme taxíkem domů. Je to jedna velká matějská. Tematické hotely. Dole kasino, za ním tematicky laděné obchody a nahoře ubytování. Hezky barevné a blikající. Horečky šli večer hrát. Jirka vyčuchal, že tu bude mít koncert Elton John v Caesars palace. Došli jsme si koupit lístky a moc se těšíme.

Počasí, velmi teplo přes 30 St., bez mráčku prostě Nevadská poušť.
Najeto 280 km.

Strana: 1 2 3 4 5 Další