19 - Deník expedice po cestě cest ROUTE 66

14.10.2004 Needles - Victorville
Na devátou výjezd, takže vyrážíme kolem půl desáté. Je pěkné vedro a čeká nás Mojavská poušť. Ráno jede každý povinně natankovat plnou nádrž. Vyrážíme, okolí je dosti nehostinné. Přes Essex, to je nic mezi ničím. Jen pošta a spousta haraburdí. Kolem silnice rostou nějaké kaktusovité rostlinky, které vypadají jako chlupaté korály. Na silnici jsou namalované znaky Route 66. Stále stoupáme, velice táhlé. Kolem jen oranžovohnědé hory jinak nic. Po pravé straně je násep a na něm jsou z kamení poskládané vzkazy. Většinou jména předešlých projíždivších. Také bysme tam chtěli něco napsat, ale Karel nestaví. /Troja – cz/. Bylo to uváděno i v průvodci, jmenuje se to Rock Fitti. Kolem jsou jen takové poloopuštěné kůči. Dnešní venkov je nejzapadákovější. Hrozivé díry. Poušť, jen suché trsy trávy, vyschlá koryta řek a opuštěné barabizny. Práce na silnici. Živá hispánská dopravní značka pustila všechny motorky a auta nechala čekat i když z druhé strany nikdo nejel. Umíněná značka.
Stavíme u opuštěné benzínové pumpy, abychom se mohli alespoň na chvíli schovat před sluncem. Opuštěný motel, vybrakovaný autobus a fungující pošta. Po levé straně míjíme černý kopec. Je to Amboy crater, kolem je rozlitá láva. Hm vulkanický původ. Připadáme si spíš jako geologická expedice. Na úpatí hor /Bullion Mountains/ stoupala bílá pára z nějaké ďoury. Huhů. Někteří tvrdí, že tam viděli i jiskřičky. Asi nás sopka vítala. Silnice se vlní nahoru a dolů vždy několikrát za sebou na dost dlouhých úsecích. Je to jak jízda na lochnesce. Určitě příjemná změna pro motorky. V Ludlow pauza u pumpy. A opět sopka, nějaký kráter. Míjíme spoustu vlaků, které míří na východ. Jsou vždy tak 100 vagonů dlouhé a vezou kontajnery s čínskými a asijskými nápisy. Přejíždíme vyschlé jezero. Světlejší půda, vyschlá sůl.
Zastávka s delší pauzou v Bagdad Café. Nikde nic a hle, malá oranžová hospůdka. Točil se tu nějaký film. Venku nás přivítal pes dingo. Uvnitř servírka s notně prořídlým, ale přesto vlídným úsměvem. Asi sem moc lidí nezavítá, ale na druhou stranu se tu staví každý, kdo jede kolem. Turisté po sobě zanechávají vzkazy a vzpomínky na zdech. Řada bankovek z různých států, vizitky, mapy, trička apod. I my jsme tu zanechali vzpomínku. Tričko naší expedice, českou vlajku a všemi podepsané leporelo. Kafe bylo raz dva. S hamburgery a polévkami už to bylo horší. Zavolala si posilu, ale i tak to trvalo. No aspoň, že tam bylo klima a chladili jsme se. Nikola se nepochopitelně venku opaloval, jen tak v šortečkách.
Zabrali jsem skoro celou hospodu. Vzadu stálo obstarožní a velice rozladěné piano. Po zdech plakáty z filmu, už dle toho soudě, nebyl to trhák. Juke box, na který Horečka vyhrával, dokud to přístroj vydržel. Při odjezdu se míjíme s autobusem turistů. Nějaké Japonky chňaply Šumáka a Vladimíra a jaly se fotit s Harleyi.
Po pár metrech opět stojíme a všichni se postupně fotíme se znakem route 66 namalovaným na silnici. Místní nás musí objíždět. No to víte, turisti. Newbery Springs. Pistáciový „háj“. Cesta se vlní nahoru a dolů v dlouhých úsecích. Je to jak jízda na lochnesce. Příjemná změna pro motorky. Přes Barstow. Stavíme, Allainovi a Boďovi se v autě převrhl kanystr s benzínem.
Frčíme si dál. Dostal se mezi nás kamion. Přes dvě plné čáry se jal předjíždět v kopci do zatáčky a mále sejmul spoustu motorek. My jsme viděly z auta jen oblak dýmu od brzd. A v té pustině, kde se vzal, tu se vzal sherif a už si to „prase“ zastavil a začal na něj pěkně ječet. No, patří mu to.
Dneska byla cesta chvílemi pěkně nerovná a ďouratá. Jirka vzal dvě díry a při jedné Kačka málem uletěla z motorky. Nikola si nechal ve Vegas u dealera namontovat nějaké nové součástky na motorku, ale dnes mu začaly upadávat. Je vedro a všichni jedou jen na lehko. Co tu lidi v pustině drží? Cementárna. Zastávka v antiku. Měli tam spoustu blbostí. Starších i novějších. Allain si tam koupil dolar z unce stříbra. Hezké záchůdky.
Končíme ve Victorville. Motel vedou Indové. V recepci voní cary. Na večeři vyrážíme do „města“, pokud ho najdeme, na Čínu, kterou Jozef avizoval, ač o žádné nevěděl. Město jsem našli, i hezkou domáckou americkou country restauraci, ale bylo tam plno a čekárna by byla na víc než půl hodiny. Poradili nám kam na čínu, jedem, ale byla to china drive thru. Ne. Jdeme do japonské na sushi. Konec dalšího prima dne. Začíná se to proklatě krátit.

Počasí, proklaté horko.
Najeto 312 km.

Strana: 1 2 3 4 5 Další