Západní pobřeží USA 2006 - den dvanáctý, neděle 1.10.
12. den – 1. 10. 2006
Kayenta – Monument Valley (část v Utahu) - Tuba City – Flagstaf – Williams – Seligman – Kingman
Celkem najeto 381 mil.
Dnes nás čeká dlouhá cesta. Abychom vše stihli, museli jsme si přivstat. Kufry se nakládaly v 6:45. Vzhledem k tomu, že v rezervaci Navajo je jiný čas než v celé Arizoně (rozlišují tu zimní a letní čas), nakládali jsme vlastně už v 5:45. Bylo to skutečně znát, neboť byla ještě tma. Vyrážíme do Monument Vally, je zima, a tak stavíme a přihazujeme další vrstvy. Šuby-duby taneček pro zahřátí a vzhůru do údolí. Přijíždíme akorát když se rozednívá, je to nádhera. Projíždíme údolím a oči si můžeme vykoukat. Rozednělo se a na monumenty svítí sluníčko. Ách. Vracíme se přes Kayentu a po té dlouhatánské rovné silnici projíždíme skrz indiánskou reservaci Navajo pryč. Opět stavíme u jediné indiánské benzínosámošky. Vše při starém, jen je tu o něco víc psů. Podél cesty jsou vidět sem tam domečky. Tedy spíš karavanoruiny se strašným bordelem a vraky aut kolem. Blížíme se k Flagstafu, v lesích na horách nádherně zlátne listí. Pravidelně stavíme a cesta krásně ubíhá. Máme dobrý čas, a tak z dálnice odbočujeme na route 66. Tudy je jízda podstatně klidnější. Dokonce nás tam čekalo i milé překvapení – Seligman. Malé městečko na route 66, kde jsou krámečky se suvenýry route 66 a okolí je vyzdobené figurínami a starými auty. Minule jsme tu také stavěli, jenže teď jsme si nemohli vzpomenout kde to bylo, abychom se sem vrátili. Oproti minule tu však bohužel část krámů zavřeli. Asi to tu také dost upadá. I tak se tu však daly najít „poklady“, viz. Šťouralův úlovek. Než jsme do auta naložili zakoupené věcičky, stihla Kukroše do oka píchnout včela. Dostal cukrový obklad a raději jedeme, než mu oko oteče. Hodinový náskok od indiánů nám pomohl, v klidu za světla jsme dojeli do Kingmanu. Normálně se totiž kolem půl sedmé začíná stmívat a v sedm už je tma jak v pytli. Část výpravy vyráží prát do landromatu Route 66 a zbytek si jde chladit natřesené zadky z motorky. Na večeři opět vyrážíme přes ulici do číny. „Á to jste Vy, meeehehehe“ vítá nás naše stará známá servírka. A kdo to sedí u baru? "Elvis". Naprosto neodolatelný. Allain se s ním chtěl vyfotit, ale jak na to. Hm. Opatrně k němu přistupuje se slovy „Vy mi někoho připomínáte…“ a byl jeho.
